Vítejte na našem novém webu, kde bychom Vám rádi představili ojedinělou oděvní tvorbu módní značky Siya.
Siya je spojením evropské a africké kultury a to jí dělá jedinečnou! Projekt zároveň podporuje uměleckou a řemeslnou práci v Africe i u nás v Čechách.
Používání šátku na hlavu je rozšířeno po celém světě, málokde však s takovou kreativitou a trvalostí, jako v Africe. Inspirujte se v našem článku k jeho nošení.
Zajímavě barevné a vzorované šátky seženete v naší kamenné prodejně a také na eshopu.
Zatímco v euroamerické kultuře se šátky nosí tak, aby kopírovaly přirozený růst vlasů bílých žen – trojúhelníkový kus textilu položený na vrcholku hlavy a konce svázané pod bradou nebo v zátylku, případně obdélník, jehož konce volně splývají, a opticky tak působí, jako by hlava ženy byla skloněná – Afričanky používají obdélníkový pruh látky, zavázaný zpravidla na spáncích nebo na temeni a uvázaný tak, aby šíje, krk i čelo zůstaly odhalené a silueta ženy se opticky prodloužila.
Pokrývka hlavy, často barevná a umně nařasená, je neodmyslitelnou součástí obrazu africké ženy. Přežila kolonialismus i všechny změny módních trendů. Po staletí byla každodenní součástí života afrických žen a kromě ochrany vlasů před horkem a prachem sloužila i jako nástroj nonverbální komunikace vyjadřující sociální postavení a názory nositelky. Podle stylu vázání šátku se v afrických zemích dalo například poznat, je-li žena vdaná, svobodná, vdova, nevěsta, šestinedělka atd… Ženy Zuluů nosí pokrývku hlavy před manželovými příbuznými na znamení respektu. Sothoské nevěsty dostávají látku na turban od své tchyně jako svatební dar. Jinde poskytuje pokrývka hlavy i ochranu proti působení zlých sil; bez zakryté hlavy by žena nevyšla ven například po západu slunce nebo po slehnutí.
Ani róby do kterých se africké ženy oblékají ve sváteční dny, se bez turbanů neobejdou. Nigerijské, ghanské nebo senegalské štátky, nazývané gele, duku nebo moussor se v průběhu generací vyvinuly v umělecká díla, v dechberoucí módní doplněk. I světoví návrháři si turbanu všimli a zařazují ho ke svým modelům na přehlídkách.
V Africe není nošení turbanů vyhrazeno jen ženám: v některých zemích je nosí i muži, především jako symbol svého společenského postavení.
Pro afroamerické ženy je historie nošení turbanu ještě košatější. Šátek byl v Novém světě černoškám vnucován jako znak podřízenosti i jako ochrana před sluncem a parazity.
Ani tato nešťastná epizoda nedokázala odstranit symbolický význam šátku; jako projev identity a později odporu byl na veřejnosti stále hrdě nošen. V některých částech Ameriky, například na Surinamu, vytvořily černošky různými způsoby vázání šátku kódy, kterým jejich bílí pánové nerozuměli.
Další pozoruhodná epizoda v historii afrického turbanu se odehrála v Louisianě 18. století.
Existence tamních komunit svobodných míšenců narušovala striktní hranici mezi zotročenými černochy a bělošskou populací. Když počet dětí, vzniklých z četných svazků španělských a francouzských mužů s míšenkami, začal strmě stoupat, nařídil španělský koloniální guvernér Estaban Rodgriquez Miró v roce 1785 ženám s černošskou krví nošení „tignonů“, šátků uvázaných na způsob turbanu, aby omezil jejich exotickou přitažlivost. „Tignonový zákon“ se snažil znovunastolit společenský pořádek tím, že barevné ženy vyčlení jako „jiné.“ Kreolské ženy afrického původu se ale k záležitosti postavily po svém, zdobily si tignony peříčky, šperky a kamínky a brzy se ze zahalení stal módní doplněk barevných žen.
Když bylo v roce 1865 zrušeno otroctví v USA, některé americké černošky stále nosily, kreativně vázané, šátky. Šátek se ale brzy začal pojit se stigmatem „Tety Jemimy,“ obrazu služebné se zakrytými vlasy. Ve snaze začlenit se do majoritní kultury přijalo mnoho černých žen ze střední třídy eurocentrické standardy krásy a módy. Tak se stalo, že nošení šátku vyšlo z módy i u afroamerických komunit začátku 20. století. Ženy si ale dál zakrývaly vlasy saténovými nebo hedvábnými šátky, aby chránily své účesy.
%20-%20kopie.jpg)
Renesance turbanů přišla až v 70. letech 20. století: to se turban stal důležitým doplňkem uniformy Černých panterů, radikálního hnutí proti rasismu a policejní brutalitě. Turban a některé afro účesy sloužily tehdy jako mocné symboly vzdoru, byť kdysi užívané k zahanbení a ponížení lidí afrického původu. „Černá je krásná,“ zněl podtext jejich hrdého nošení, a odznakem této doby se staly turbany z tradiční ručně tkané ghanské ašantské látky kente.
Na konci 90. let popoví zpěváci a světové celebrity znovu popularizovali barevné turbany mezi mládeží. Spolu s tím, jak do módy přicházela „black music,“ hip-hop, rap, R&B, a jazz, objevovaly se na scénách i turbany. I když tento styl byl nový a mimo Afriku téměř neznámý, rychle se popularizoval.
Dnes jsou turbany znovu v módě. Společně s vlnou přirozenosti v úpravě vlasů se k nim mnoho žen uchyluje jako k módní ochraně účesu. Schovat kudrnaté nebo neposlušné vlasy pod prodyšnou látku znamená méně manipulace s vlasy, lepší ochranu před prachem, sluncem a nečistotami z ovzduší a tedy i méně poškození vlasového povrchu.
Pokud chcete turban vyzkoušet a nevíte, kde začít, podívejte se na nabídku našich afrických látek.
Najdete tam úchvatné vzory pro dokonalý elegantní styl.
Adinkra jsou symboly (značky), původně užívané národem Gyaman, který žije v dnešním Pobřeží Slonoviny a Ghaně. Na počátku 19. století gyamanský král Nana Kwadwo Agyemang Adinkra vytvořil soustavu symbolů, jimiž zdobil svůj oděv, a který nazval svým jménem – Adinkra. Tyto symboly získaly u jeho poddaných brzy velkou oblibu jako dekorace keramiky, nábytku, staveb a dalších předmětů denní potřeby.
Král Adinkra si však nechal zhotovit také kopii ašantského zlatého trůnu. Za to se na něho snesl hněv ašantského panovníka, král Adinkra byl v bitvě poražen, zajat a zabit. Pověst praví, že Ašanti donutili gyamanské řemeslníky, aby je naučili významům adinkry. Dokonce sám prvorozený syn krále Adinkry, Apau, prý znalost celého procesu výroby látek adinkra předal muži jménem Kwaku Dwaku ve městě nedaleko dnešního ghanského Kumasi. Tam se látky adinkra vyrábějí dodnes.
Adinkra se pak rozšířila mezi Ašanty a dnes je známa jako ašantský soubor symbolů. Každý z nich vyjadřuje různá historická a náboženská témata a obyvkle se pojí i s příslovím. V symbolice motivů tištěných na adinkru je skryta ašantská lidová moudrost. Např. krokodýli se spojeným žaludkem symbolizují přísloví, „podle kterého je jen jedna pravda, ale hovořit o ní může každý jinak“. Najdeme zde symboly moci a síly, v symbolice je rovněž vyjádřeno sociální postavení nositele oděvu z této látky.
Výroba látky adinkra se po staletí nezměnila: na látku rozprostřenou na zemi se tiskne vzor pomocí malých razítek, vytvořených z tykve nebo vyřezaných z kusu dřeva. Vyřezávaní razítek je práce výhradně mužská.
Na tisk je používána černá barva, kterou připravují mladé ženy z tekutiny získané ze stromu jménem badie. Příprava barevné pasty trvá několik hodin, neboť dřevo a kůra tohoto stromu se musí dlouho máčet ve vodě. Celá plocha látky není potištěna jedním vzorem, nýbrž se objevuje různý vzor v několika čtvercových polích. Látka, na kterou se tiskne, je pruh široký přibližně třicet pět centimetrů. Barva tohoto pruhu je nejčastěji modrá, červenohnědá nebo žlutá. Od sedmdesátých let 20. století je velmi oblíbená červenohnědá barva, která je označována jako kuntunkuni.
Potištěné a suché pruhy látky pak muži sešijí k sobě ozdobným stehem.
Symboly adinkra se neobjevují jen na textiliích, ale i na domech či autech. V současné době se na světě stávají oblíbeným dekorativním prvkem – jako třeba zde na ozdobném závěsu nebo při výrobě šperků.
Veronica Saar
